Sociálně terapeutické dílny
Co nabízíme?
Místo, kde bezpečně být a něco smysluplného dělat. Protože někdy je potřeba se zastavit, promyslet další směr, připravit se na další cestu.
Služba je určena lidem se zkušeností s duševním onemocněním z Pardubicka, kteří na své cestě k zotavení hledají podporu ve stabilizaci každodenního fungování a osobním rozvoji prostřednictvím získání nebo posílení pracovních návyků, a to díky pravidelnému režimu, smysluplným činnostem, udržování tempa, zvládání zátěže, soustředění, samostatnosti, ale také komunikaci s lidmi a času stráveném v jejich společnosti.
Nabídka pravidelných skupinových aktivit:
- rukodělné činnosti
- trénink kognitivních funkcí (trénování paměti, pozornosti)
- keramická dílna
- arteterapie
- venkovní aktivity
- relaxace
- výtvarná skupina
- klub vaření
- tvorba časopisu
- a další dle aktuálních potřeb klientů
S klienty se setkáváme v prostorech našich dílen nebo společně chodíme ven.
Službu poskytujeme zdarma.
Kde nás najdete?
Otevírací doba
Běžný provoz: Po – Pá 9:00 – 15:00
Individuální schůzky: Po – Pá 15:00 – 17:00 (po předchozí domluvě)
Kontaktní osoby
Zkontaktujte nás a domluvíme se na setkání, kde probereme, co vy potřebujete a my nabízíme. Nezávazně.
Leták pro klienty
Chcete o nás informovat někoho, kdo si nerozumí s internetem? Vytiskněte mu letákO co se snažíme?
- Pomáhat lidem s duševním onemocněním žít kvalitnější život.
- Podpořit jejich soběstačnost a seberealizaci.
- Udržovat a rozvíjet jejich sociální a pracovní návyky a dovednosti.
- Poskytovat bezpečný prostor.
- Spolupracovat v sítí služeb.
- Napomáhat destigmatizaci lidí s duševním onemocněním a bránit sociálnímu vyloučení.
Čím se u toho řídíme?
- individuální přístup;
- důraz na silné stránky klienta;
- respekt k přáním, potřebám a volbám;
- ochrana práv klienta;
- důvěra ve vztahu s klientem;
- práce s motivací klienta
Příběhy lidí ze SpoluPráce
Monika
Příběh paní Moniky, která prošla vyhořením, nemocí i dlouhou izolací – a s naší podporou našla cestu zpátky k sobě i k práci.
Moje nemoc se ke mně plíživě přibližovala. V nemocnici mi lékař řekl, že to bude dlouhá cesta a že si mám uvědomit, čím vším jsem za posledních čtyřiceti let prošla – neustálým pracovním stresem, přetížením a tlakem. Covid byl poslední ranou. Izolace mě zlomila a já vyhořela. V nemocnici si mě nechali dva měsíce. Poté jsem docházela do denního stacionáře, kde mi velmi pomohli. Měla jsem ještě nastoupit na pobyt do léčebny, ale nakonec jsem to zvládla i bez něj. Dlouhou dobu jsem byla v pracovní neschopnosti. Jednoho dne mi kamarádka předala informaci, že ve Výměníku hledají uklízečku, případně pracovníka do šicí dílny. Po konzultaci v šicí dílně mi však bylo doporučeno nastoupit do sociálně terapeutické dílny. Tam jsem se začala znovu dávat dohromady – nejprve nácvikem pravidelnosti, postupným zklidněním a zapojením při různých skupinových aktivitách. Postupně jsem se dostala až k pracovní konzultantce, se kterou jsme společně našly místo přímo pro mě – v Café Robinson, kde funguje podpora v zaměstnávání. Díky tomu jsem znovu našla cestu zpět k práci i sama k sobě.
Petr
Příběh pana Petra, který v důsledku nemoci přehodnotil pracovní plány a v naší sociálně terapeutické dílně našel stabilitu, smysluplnou náplň času, seberealizaci a kontakt s lidmi.
První příznaky duševní nemoci se u mě začaly projevovat před maturitou a ještě intenzivněji na počátku vysokoškolského studia. Bohužel jsem v té době nevyhledal odbornou pomoc. Problémy se stupňovaly a před bakalářskými zkouškami jsem musel být hospitalizován. Díky pomoci lékařů jsem se postupně zotavil a podařilo se mi za podpory rodičů dokončit vysokou školu v bakalářském studijním programu.
Nastoupil jsem jako knihovník v Oddělení studoven v pražské Národní knihovně. Zpočátku jsem práci duševně zvládal, ale později (po dvou nebo třech letech) jsem začal mít problémy. Špatně jsem psychicky reagoval na větší nápor čtenářů u výpůjčního pultu a byl jsem občas negativně zahlcován celkovým provozem studoven. Po doporučené hospitalizaci, a když nedošlo ke zlepšení, jsem dal výpověď a přešel do invalidního důchodu.
Hledal jsem potom méně náročnou práci a přitom jsem si udělal knihovnický kurs s představou, že bych se uplatnil v katalogizaci. Našel jsem práci knihovníka na malý úvazek na Katedře ekonomiky FEL ČVUT a ktomu jsem pracoval jako dobrovolník v městské knihovně.
Můj duševní stav se zhoršil a musel jsem být znovu hospitalizován. Při hospitalizaci mi lékař doporučil, abych kontaktoval PDZ v Pardubicích a dal mi radu docházet do nějakého stacionáře. Práci na katedře jsem ukončil a zvolil jsem sociálně terapeutickou dílnu.
Lidem, kteří se zajímají, „co dělám“, mohu dát smysluplnou odpověď. Mám aktivitu, do které se mi občas nechce, jako je to asi někdy v každé práci nebo v chození do školy. Práce mě motivuje brzy vstávat, protože s prášky na duševní onemocnění to je často obtížné. Mám možnost seberealizace v činnostech, které mě baví, a mohu přijít mezi lidi, které práce v dílně spojuje. Mohu tedy kultivovat jak osobní, tak společenský rozměr.
I když si nejsem jistý, zda je to jen v docházení do dílny nebo i v jiných změnách, které jsem učinil po poslední hospitalizaci, můj duševní stav se celkově zlepšil. Nicméně o nástupu do nějaké práce zatím neuvažuji. Možná, že pomocí služby sociálně terapeutické dílny by se mi to mohlo jednou povést.
Tomáš
Příběh pana Tomáše, který s podporou sociálně terapeutické dílny udělal první kroky zpátky mezi lidi a do práce.
Panu Tomášovi bylo 15 let, když u něj propuklo duševní onemocnění, které mu zkomplikovalo nejen osobní život, ale i školní docházku. Střední školu nakonec nedokončil a zůstal nějakou dobu doma.
Když poprvé přišel do dílny, byl plachý, uzavřený a měl problém se zapojit do kolektivu. Dlouho se stranil ostatních, neměl chuť s nimi komunikovat a často se schovával v koutě. Pracovníci sociálně terapeutické dílny respektovali jeho potřeby a rozhodli se, že na něj nebudou tlačit. Na základě pozorování a individuálních rozhovorů společně sestavili plán klientova fungování v dílně. Ten zahrnoval nejen pracovní činnosti, které odpovídaly jeho schopnostem, ale také zaměření na zlepšení jeho sociálních dovedností a schopnosti navazovat vztahy.
V následujících týdnech se klient postupně otevíral. Pracovníci se soustředili na vytváření vztahu založeného na vzájemné důvěře. Klient začal přijímat malé kroky a úkoly, které mu pomohly postupně se zapojovat do kolektivu, postupně začal zvládat i složitější činnosti. Začal do dílny pravidelně docházet, a to nejen kvůli práci, ale také kvůli novým přátelstvím. I když stále procházel těžkými obdobími, zapojovat do různých pracovních činností a kolektivních aktivit víc a častěji.
Po několika měsících intenzivní práce a podpory se u klienta objevily viditelné změny. Jeho výkon v dílně zlepšil, jeho vztahy s ostatními klienty i pracovníky se staly přirozenějšími. Klient si více věřil a vnímal vlastní pokrok, zlepšila se jeho sebedůvěra.
Klient využil nabídku pracovního úvazku na chráněném pracovním místě v sociálním podniku. Začal se 4 hodinami dvakrát týdně, což mu umožnilo získat zkušenosti v pracovním prostředí, aniž by se cítil přetížený. Tento krok pro něj znamenal nejen možnost uplatnění a výdělku, ale také příležitost k dalšímu osobnímu růstu a prostor pro navazování vztahů s lidmi.
Podněty pro nás
Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu – zhodnocení, pochvalu, nápad. Napište někomu z pracovníků nebo se obraťte přímo na vedoucí sociálních služeb:
Chce nás upozornit na to, co se nám třeba úplně nepovedlo? Tady najdete návod, jak na to Informace k podávání a vyřizování stížností , a jak se k tomu postavíme.